Cože vyvyšuje zvířata nad rostliny? Cítění: cítí vnější svět, cítí sebe, a pak to, že se mohou hýbat.

Cítění má základ v nervech. Nervy mají takovou úlohu v těle, jako telegrafické dráty v zemi. Jako telegrafické dráty s velikou rychlostí přenášejí informace z místa na místo, tak jsou i po celém těle tenké nervy, které přinášejí zvěsti z jednotlivých částek těla, a odnášejí zas rozkazy do těch jistých částek těla. A zas jako ty telegrafické dráty mají centrálu – ústředí, tj. telegrafický úřad, tak mají i nervy své centrály.

1./ Hlavní centrálou nervů či nervov je mozek. Mozek je jedna z nejváženějších částek těla, a proto je velmi pečlivě opatřený, velmi opatrně zabalený. Mozek chrání již vlasy, které jsou jakoby teplou a měkkou poduškou. Pak mozek chrání vnější kůže hlavy, i silná, kostnatá lebka. Mimo těchto tří vnějších obalů, uvnitř v hlavě jsou ještě tři kůže - blány, do kterých je mozek zakroucen, tedy tvrdá kost lebeční je z vnitřku vystlaná ještě třemi měkčími kůžemi - blanami, aby byl mozek dobře chráněný. Sám mozek je měkká hmota, jejíž vnější část je sivkastá, a vnitřní bílá.

Lidský mozek rozdělujeme na tři hlavní části: první je “veliký mozek”, který od čela počnouc zabírá dvě třetiny lebky; za ním k zadu hlavy následuje “malý mozek”, který zabírá asi třetinu lebky; a za tým následuje “zdloužený mozek”, který spojuje mozek s hřbetním špikem.

Ze všech částek mozku největší význam má ta sivá vnější část mozku či mozgu, která je hlavní centrálou všech nervů, hlavním střediskem všeho cítění. Ona je u člověka tenká, jen 2 – 4 milimetrů hrubá, proto se nazývá “kůrou”. Mozková “kůra” má velice husté a hluboké závity tak, že pro ně je povrch té sivé mozkové kůry 20 čtverečních metrů. To znamená povrchem té mozkové kůry či mozgovej kôry zastřely bychom meter širokou a 20 metrů dlouhou plochu. Zajisté podivuhodné zařízení, že v tak malé lebce takový prostor má ta sivá mozková kůra.

Jak je mozek opatrně uložený v lebce či lebke, podobně je uložení páteřní špik či chrbtový špik v silných kůstcích či kôstkach, obratlích páteře či obratľoch chrbtovej kosti. Páteřní špik je podobný špagátu či povrazu a je asi 1 cm hrubý. I on se skládá ze sivé a bílé masy, jenže v něm jsou tyto dvě masy jinak uložené: sivá je uvnitř, a bílá ji zvonku obkličuje, zaobaluje.

2./ O mozku a páteřním špiku či chrbtovom špiku ví každý člověk. Ale to je už méně známé, že máme ještě i jiné nervové centrály, které se nazývají “ganglie”. Po našem těle se totiž to na vícero místech nacházejí skupiny nervů, jako v očích, uších či očiach, ušiach, v nose, v jazyku. Nejvýznamnější jsou však ty dvě řetěze ganglií, které jsou uloženy v obou bocích páteřní kosti či chrbtovej kosti, v krku, v prsech či prsiach a mezi střevy či črevami.

Ganglie spravují práci střev, plic či čriev, pľúc, srdce či srdca, jater či pečene, a jiných výživných orgánů. Z každé ganglie vycházejí tenké nervové nitě, které pronikají střeva či črevá, plíce či pľúca, srdce, ledviny či obličky a jiné vyživovací orgány. Nimi to spravují ganglie robotu těchto orgánů.

3./ Přemoudré spojení ganglií s mozkem či mozgom. Z těch ganglií vychází několik nervových nitek i k páteřnímu špiku a k mozku či mozgu, ale jen málo. V tomto se nám představuje zas něco z té moudrosti, kterou je tělesná soustava složená.

Je totiž potřebné, aby ganglie byly spojené s mozkem. Vždyť jinak by nebyla možná jednota tělesného života! Nevěděl by mozek ani o tom, když se v našich vnitřnostech či vnútornostiach – v střevech, plicích či črevách, pľúcach, srdci, ledvinách, játrech či obličkách, pečeni nějaká chyba, rana či choroba nastane. Tedy nevěděli bychom, že třeba některý náš vnitřní orgán léčit. Nuž spojení ganglií s mozkem je potřebné.

Ale zas nesmí to spojení být velmi silné. Vždyť kdyby ty ganglie silně byly spojené s mozkem, tehdy bychom stále cítili práci našich vnitřností – střev, srdce, plic, ledvin atd., a to by jinou práci mozku velice kazilo a naší pozornosti překáželo. Je to tedy velmi moudře zařízeno, že ty ganglie jsou sice spojeny s mozkem, ale to spojení je jen slabé tak, že mozek není obtěžován řádným během vyživovacích ústrojů; o mimořádných průbězích jako o poranění a onemocnění se však dozví aby se o léčení mohl starat.

4./ O práci těchto ganglií tedy víme velice málo, vždyť ona zpravidla bývá bez našeho vědomí. Již mnohem více víme o práci páteřního špiku a mozku. Z mozku vychází 12 párů, z páteřního špiku 31 párů nervů. Jako tyto jednotlivé nervy z mozku anebo ze špiku páteřního vystupují, jsou dost hrubé, ale pak se dělí, a to vše na tenčí, tak že jako síť pronikají všechny údy těla a spojují je s páteřním špikem a mozkem.

5./ Když teď zkoumáme, z čeho pozůstávají mozky či mozgy, páteřní špik, ganglie a ty po celém těle rozprostřené nervy: najdeme že všechno je složeno také z buněk. Nervové buňky jsou rozličné velikosti, nejmenší mají 5 tisícin milimetru, největší až 135 tisícin milimetru.

Při nich bije do očí, že mají přiměřeně k jiným buňkám velké zrnko, ba často i více zrnek, i barvové zrníčka, které jsou sivé, a proto mají nervové buňky barvu popelkavou. Také je jejich zvláštností, že vypouštějí ze sebe tenulinké vlákenká, které vnikají do každé i nejmenší částečky těla. Nervových vláken lidského těla je asi půl milionu.