Již zhruba dvacet let na západě vládnoucí neomarxisté porušují lidská práva !
Odkazovač: Ste zo Slovenskej republiky? Potom radšej kliknite myšou na tento modrý nápis a prepnite sa tým do slovenskej verzie!
Pokud jde o mně osobně, já při
republikánských primárkách jsem osobně sice fandil Tedu Cruzovi, PRO-LIFE a
PRO-FAMILY senátorovi z Texasu, nicméně ale i když sice Donald Trump nebyl mým
favoritem, snad nakonec nejen mně, ale možná i Vás příjemně překvapí. To prostě
budeme já i Vy umět zhodnotit až s určitým odstupem času. Jeho nesporně silnou
stránkou je sice zejména ekonomika plus umění vyjednávání, a ač možná nemá
příliš mnoho zkušeností z ostatních oblastí politiky, nicméně ale očekávám od
něj že je též i on věrný PRO-LIFE a PRO-FAMILY hodnotám.
A jako od člověka přicházejícího
ze světa velikého byznysu od něj očekávám i to, že je Donald Trump logicky
uvažující, rozumný a pragmatický podnikatel bez na dnešním západě již zhruba
dvacet let vládnoucí ideologické, extrémistické krajně levičácké,
neomarxistické tzv. "politické korektností".
V předešlém článku
"Co je to ten neomarxismus co již
zhruba dvacet let vládne na západě?"
jsem se snažil
v té nejmaximálně možné stručnosti vysvětlit podstatu extrémistického krajně
levičáckého neomarxismu, který již
zhruba dvacet let vládne na západě plus vyjádřit se i k té otázce, zda-li
dotyčnou extrémistickou krajně levičáckou neomarxistickou totalitní
diktaturu máme i
v naší České republice anebo nikoliv.
Ovšemže ten předešlý článek byl velice všeobecný, neboť jsem se v něm snažil
zodpovědět všechny nejasnosti, které vyplynuly z reakcí čtenářů v jejich
e-mailech, které jsem obdržel v posledních dnech.
V západních zemích již zhruba
dvacet let vládnoucí extrémističtí krajně levičáčtí neomarxisté hrubě porušují
lidská práva, a to zejména tím,
že porušují zejména za "prvé" to nejzákladnější právo na život
(potraty a euthanasie), za "druhé" vládnoucí neomarxisté porušují
svobodu projevu, za "třetí" porušují neomarxisté svobodu podnikání, a
to zejména svobodnou volbu smluvního spolukontrahenta se kterým by měl mít
každý právo smlouvu dle svého svobodného rozhodnutí uzavřít anebo neuzavřít, a
za "čtvrté" porušují neomarxisté svobodu svědomí a svobodu
náboženství, když nutí lidi jednat v rozporu s jejich svědomím či v rozporu s
jejich náboženskou vírou.
Jinými slovy ať již se nám to líbí
anebo nikoliv, současné extrémistické krajně levičácké neomarxistické totalitní
diktatury vládnoucí již zhruba dvacet
let v současných západních neomarxistických státech, tj. dnes v státech
nacházejících se na západ od naší České republiky v Evropě a Severní Americe (a
nedej Bůh možná někdy v budoucnu dokonce i u nás) má tato extrémistická krajně levičácká neomarxistická totalitní
diktatura bohužel za následek:
1./Krajně levicové extrémistické neomarxistické režimy na západě hrubě
porušují svobodu projevu pod neomarxistickými záminkami, že údajně prý jde
o tzv."řeč z nenávisti", když například na dnešním západě je bohužel
kritika homosexualistické ideologie a propagandy vládnoucími extrémistickými
krajně levičáckými neomarxistickými režimy zpravidla
kvalifikována jako údajná tzv. ˇřeč z nenávisti", a za tento podle
představ extrémistických krajně levičáckých neomarxistických tyranů vládnoucího
extrémistického krajně levičáckého neomarxistického režimu údajný "trestný
čin" by měl být tento oponent a kritik homosexualistické ideologie a
propagandy zavřen do vězení jako kdyby to byl nějaký těžký
zločinec.
2./Krajně levicové extrémistické neomarxistické režimy na západě hrubě
porušují práva rodičů na výchovu svých vlastních dětí v souladu se svým
vlastním světonázorem, politickým přesvědčením a náboženskou vírou, což se
projevuje tak, že na západě vládnoucí extremistické krajně levicové totalitní
neomarxistické režimy zavírají do vězení rodiče dětí, kteří projeví jakýkoli
nesouhlas ať už s tím, aby bylo jejich vlastním dětem v školních a
předškolních zařízeních vymývaný mozek ať již zvráceně perverzně zvrhlou
homosexualistickou ideologií a propagandou, nebo pro nesouhlas s tím, aby
jejich vlastním dětem proti vůli rodičů byli vtloukány do hlavy
extremistické krajně levicové neomarxistické názory, které fakticky tvrdí
že potratové vraždění i masový potratový holokaust nenarozených dětí je
údajně prý zcela normální, správny a vysoce žádoucí, a společenského
odsouzení a co nejpřísnějšího trestu si údajně prý zaslouží naopak všichni
humánně myslící muži a ženy, co se opováží vyslovit jakékoliv pochybnosti
o údajné správnosti potratového vražedného holokaustu nenarozených dětí,
případně jako rodiče dětí vyjádří jakýkoliv nesouhlas s tzv. "Sexuální
výchovou", která by se spíše výstižněji měla nazývat "sexuální
trénink ", protože ve skutečnosti cílem této extremistické krajně levicové
neomarxistickej tzv. "Sexuální výchovy" na západě není podání
faktografických informací a sexu, pohlavním styku či početí z čistě
biologického hlediska, a už vůbec ne výchova dětí k budoucímu odpovědnému
manželství a rodičovství, ale cílem této extremistické krajně levicové
neomarxistickej tzv. "Sexuální výchovy" na západě je úmyslné a plánovitě
cílevědomé mravní zkažení dětí již od jejich nejútlejšího dětství, kde i
proti vůli rodičů už v mateřských školkách a pak i na základen škole jsou
malé děti již od svých čtyř let učiteli plus příležitostně velmi často i
potulne školy navštevujícími i různými homosexuálními a jinými podobnými
aktivisty jsou děti na západě na tomto "vyučování " za použití často i
hrozeb a násilí nuceny jednak k homosexuálním orgiím s ostatními dětmi
pod záminkou že aby prý děti našli sami sebe a vyzkoušeli si osobně proto
i homosexuální sex aby zjistili zda jim to údajně prý bude sexuální osobně
"vyhovovat", jednak jsou v ještě mnohem větší míře děti různými výhrůžkami
ale i násilím nuceny masturbovat na "vyučování" prakticky na každé vyučovací
hodině s cílem extremistického vládnoucího krajně levicového neomarxistického
režimu jednak mravně zkazit děti od nejútlejšího dětství tím, že už jako
čtyřleté se naučí masturbovat, jednak extrémistickým krajně levičáckým
neomarxistickým režimem násilím vnucovánou "povinnou" masturbací na každé
vyučovací hodině tzv. "Sexuální výchovy" plánovitě a cílevědomě učinit už
malé děti od jejich nejútlejšího dětství přes celou jejich dospělost až do
jejich smrti celoživotně závislými na extrémně častém masturbovaní s cílem
vytvořit z nich takto slabochy bez jakékoli osobní pevné vůle, kteří pak z
ejména v dospělosti vzhledem k této uměle vypěstované chorobné závislosti
vedoucí ke slabošství budou ze strany vládnoucích krajně levičáckých
neomarxistických extremistických režimů velmi snadno ovladatelní a
manipulovatelní.
3./Krajně levicové extrémistické
neomarxistické režimy na západě hrubě porušují svobodu podnikání, zejména pak
ve formě hrubého omezování svobodné volby smluvního
spolukontrahenta pod neomarxistickými záminkami boje proti údajné
"diskriminaci", co na dnešním krajně levičáckými neomarxistickými
extrémisty ovládaném západě znamená, že když například
člověk pronajímající byty například odmítne člověku romského původu pronajmout
svůj byt z toho důvodu, protože se obává že mu zničí bytové zařízení a nebude mu
řádně platit nájemné, tak tím, že se jako řádný hospodář zachoval z čistě
ekonomického hlediska racionálně, se naopak z hlediska vládnoucího
extrémistického krajně levičáckého neomarxistického režimu podle platného
tzv. "antidiskriminačního zákona" dopustil údajné "rasové
diskriminace", za kterou ho má podle této extrémistické krajně levičácké
neomarxistické legislativy postihnout obrovská, až drakonická pokuta, která
je často pokutou ekonomicky až likvidační.
Ovšemže výše uvedený příklad je
jen jeden z vícera možných příkladů! Stejně tak jsem v této kategorii omezování
svobody podnikání se zaměřením na omezování práva na svobodnou volbu smluvního
spolukontrahenta s kým smlouvu svobodně uzavřu anebo neuzavřu namísto výše
zmíněného případu nájemní smlouvy jsem mohl uvést omezování práva svobodně
uzavřít anebo neuzavřít tzv. "smlouvu o dílo", kde například bych mohl uvést jako typologické
příklady příklad tiskaře ku kterému přijde zákazník požadující aby mu tiskař
vytiskl propagandistické materiály, s jejichž obsahem tiskař zásadně osobně
nesouhlasí, popřípadě to hrubě uráží jeho náboženskou
víru atd.
Jiným případem omezování práva
svobodně uzavřít anebo neuzavřít tzv. "smlouvu o dílo" může být
typologický případ pekaře či cukráře, který na zakázky zákazníků peče dorty, ke
kterému však ale přijde "zákazník" s objednávkou, aby mu upekl dort s
nápisem se kterým onen pekař či cukrář rovněž osobně zásadně nesouhlasí,
popřípadě to hrubě uráží jeho náboženskou víru atd.
I zde tedy pokud zákazník
požadující tisk propagandistických materiálů anebo vyhotovení dortu s
kontroverzním nápisem je například homosexuál, muslim, černoch, cikán, žena či
jakýkoliv jiný příslušník tzv. "menšiny", tak se ten tiskař, pekař či
cukrář, co objednávku odmítl přijmout dopustil údajné "diskriminace"
za kterou musí být podle představ vládnoucích extrémistických krajně levičáckých
neomarxistů pokutován drakonickou, často až likvidační
pokutou.
4./Krajně levicové extrémistické
neomarxistické režimy na západě hrubě porušují svobodu svobody svědomí i
svobodu náboženství ve formě nucení lidi jednat v rozporu s jejich
svědomím nebo v rozporu s jejich náboženskou vírou, když jsou podle
neomarxistických představ například PRO-LIFE lékaři nuceni v rozporu se svým
svědomím vraždit nenarozené děti prováděním potratu nebo PRO-LIFE zdravotní
sestry jsou zas nuceny v rozporu se svým svědomím asistovat lékařům a tedy
spolupodílet se na vraždění nenarozených dětí potraty.
Ano, ovšemže nepopírám, že i já
jsem PRO-LIFE smýšlející člověk, tj. že i já zastávám přesvědčení, že každý
lidský život má právo na život a je hoden ochrany od okamžiku jeho početí (tj.
od okamžiku splynutí ženské pohlavní buňky vajíčka s mužskou pohlavní buňkou
spermatem) až do okamžiku přirozené smrti, čímž odmítám jak jakékoliv potraty,
tak i jakoukoliv tzv. "euthanasii", nicméně ale tohle konkrétně jsem
skutečně v tomto bodě poukazující na porušování svobody svědomí a svobody
náboženství na mysli neměl.
Zmínkou o porušování svobody
svědomí či porušování náboženské svobody neomarxistickým nucením lidí jednat v
rozporu s jejich svědomím či náboženskou vírou jsem v daném konkrétním e-mailu
uvedením výše uvedeného konkrétního příkladu ve vztahu k potratu nemířil na
porušování lidského práva nenarozeného dítěte na život jak jste můj e-mail
mylně pochopil, ale měl jsem na mysli něco úplně jiného, na mysli jsem totiž
měl porušování lidských práv již narozených, ba v daném konkrétním případě
dokonce již přímo dospělých lidí (lékař, zdravotní sestra) nebýt nucen proti
své vůli dělat něco co se příčí svědomí nebo náboženské víře daného
člověka.
Jde totiž o to, když už
legislativa nerespektuje právo nenarozených dětí na život, a tedy zákon
povoluje vraždit nenarozené děti potraty, kladu zde řečníckou otázku,
zda-li despotický krajně levičácký neomarxistický
režim pod pohrůžkou vyhazovu ze zaměstnání má právo trvat na tom, aby všichni
lékaři a zdravotní sestry pracující na porodnickém a gynekologickém oddělení
kromě porodů dětí plus předporodní a poporodní péče o ženu rodičku což zahrnuje
asi 80% všech prací na tomto nemocničním oddělení museli úplně všichni bez
jakékoliv výjimky též povinně provádět i vraždění nenarozených dětí potraty což
pak zahrnuje zvyšných asi 20% prací na dotyčném porodnickém a gynekologickém
oddělení, anebo se má respektovat svoboda svědomí a náboženská svoboda lékařů
a zdravotních sester, kteří z důvodů své náboženské víry anebo z jiných důvodů
svého svědomí odmítají se jakkoliv podílet na vraždách nenarozených dětí
potraty, a tedy účastnit se potratů budou pouze jen ti lékaři a zdravotní
sestry, pro než provádění potratů není v rozporu s jejich náboženskou vírou a
ani s jejich svědomím, zatímco pro lékaře a zdravotní sestry, pro než je účast
na vraždění nenarozených dětí v rozporu s jejich náboženskou vírou anebo jejich
svědomím se zajisté najde mnoho jiné práce na daném porodnickém a gynekologickém
oddělení, a tudíž při trochu dobré vůle není dokonce ani z hlediska těch, kteří
se domáhají vraždění nenarozených dětí potraty nutné, aby na těch potratech se
byli nuceni podílet i ti lékaři a zdravotní sestry, pro které je to závažný
etický problém.
A ovšemže i zde platí, že pro
případ extrémistického krajně levičáckého neomarxistického ale i
komunistického porušování svobody svědomí a náboženské svobody jsem
ovšemže nemusel nutně uvést daný příklad PRO-LIFE lékařů a zdravotních sester
ve vztahu k vraždění nenarozených dětí potraty. Například mohl jsem jako
příklad porušování svobody svědomí a náboženské svobody uvést ovšemže i takový
příklad, který s potraty nemá absolutně nic společného:
Vezměme si například otázku
povinné vojenské služby. Za předešlého komunistického režimu bylo za odmítnutí
povinné vojenské služby pět let vězení. A jen co si dotyčný "odpírač"
povinné vojenské služby oněch pět let ve vězení odseděl, tak dostal opět
povolávací rozkaz do armády a když opět odmítl, tak opět ho odsoudili do vězení
na dalších pět let. A tak - pokud v důsledku vězeňských útrap nezemřel dříve -
se tohle stále dokola opakovalo až do konce kalendářního roku v němž dotyčný
"odpírač" vojenské služby dovršil věku šedesáti let. A tak suma
sumárum ze svého života dotyčný "odpírač" vojenské služby někdy snad
až nějakých čtyřicet let strávil ve vězení, což bylo minimálně dvakrát více než
"seděli" uvěznění vrahové. Z hlediska vládnoucího režimu byl dotyčný
"odpírač" povinné vojenské služby nenapravitelný zločinec, recidivista,
ač jinak fakticky byl to často až neuvěřitelně veliký "slušňák" a
tedy pravý opak typického zločince.
A nebyli to ani zdaleka pouze jen nějací zfanatizovaní Svědkové
Jehovovi či jiní sektáři, ale někdy dokonce i hluboce věřící katolíci, kteří
pociťovali v eventuální službě v armádě konflikt se svojí náboženskou vírou,
popřípadě byli dokonce i případy ateistů u nichž tedy se nejednalo vůbec o nějakou náboženskou motivaci, ale byli
například tak důslednými pacifisty, že služba v armádě byla v rozporu s jejich
svědomím.
Vrátíc se k americkým
prezidentským volbám, musím říci, že v neposlední řadě od Donalda Trumpa jako
pragmatického podnikatele očekávám i to, že na rozdíl od profesionálních
politiků a politických ideologů, že není ani nijak jinak zatížen
ideologickými předsudky, floskulemi, zkostnatělými dogmaty či různých
"klišé" nejen v domácí, ale zejména pak v oblasti zahraniční politiky
a mezinárodních vztahů, a to dokonce ani v tak politicky choulostivé oblasti
jako jsou právě vztahy vůči Rusku a Číně, neboť pokud se nechceme všichni
vzájemně pozabíjet ve třetí světové válce, musíme nakonec vlastně i s nimi
alespoň nějak vycházet, což je pak další oblast, kde předpokládám, že Donald
Trump využije ke prospěchu nás všech svých vynikajících schopností skvělého
vyjednávače, které nabyl právě ve světě velikého byznysu.
A pokud někdy uslyšíte lakonickou
a nic blíže neříkající informaci, že se prezident USA Donald Trump setkal a
jednal s ruským ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem, tak vězte že
právě zde jde o důležitá diplomatická vyjednávání, neboť právě tak jako mezi
americkou garniturou nejlepším vyjednávačem bude zřejmě asi prezident Donald
Trump, tak naopak nejlepším ruským vyjednavačem je nepochybně ministr Sergej
Lavrov. Ruský prezident Putin i premiér Medveděv reprezentují Rusko a jeho
politiku, když však ale je někde vyslán na nějaká jednání ministr Sergej
Lavrov, tak ač sice někdy novináři o tom nic bližšího neuvedli, bylo to vždy
pro mě neklamným znamením toho, že tam byl ruskou stranou vyslán za účelem
závažných diplomatických vyjednávání.
To Hillary Clintonová ač sice
bývalá ministryně zahraničních věcí o diplomacii nejen že nemá ani ponětí, ale
je naopak úplný fanatik, blázen a šílenec. Její americkými masmédii horlivě
propagovaný návrh na zavedení tzv. „bezletové zóny nad Sýrií“ bylo něco neuvěřitelného
a šokujícího. Zaplať Pán Bůh že prezident Barack Obama ač sice jinak je sám
rovněž neomarxistou měl alespoň tolik zdravého rozumu, že tento Clintonové
návrh kategoricky odmítl s poukazem na to, že ač sice by velice rád i on svrhl
syrského prezidenta Baššára Asada, nicméně ale nestojí mu to přece jen za to,
aby takovýmto jednostranným zavedením tzv. „bezletové zóny“ riskoval vojenský
konflikt s ruským vojenským letectvem operujícím v syrském vzdušném prostoru,
což by zcela reálně mohlo nakonec přerůst až do vypuknutí třetí světové války
mezi USA a Ruskem, která by nakonec patrně vyústila v použití jaderných zbraní
tou válečnou stranou, které by hrozila v konvenční válce vojenská porážka, což
a pak i s následnou jadernou odvetou druhé protistrany nutně by tato válka mezi
USA a Ruskem vedla k vyhubení veškerého lidstva, ba i veškerého života na naší
planetě.
Jinak víte jaký byl postoj různých
nedemokratických režimů k volbám?
Nacisté, když se v roce 1933
dostali v Německu k moci, tak volby úplně zrušili, neboť je pokládali za úplně
zbytečné.
Komunisté když se ve dvacátém
století dostali někde k moci tak na rozdíl od nacistů volby sice formálně
ponechali, ale na každou volenou funkci kandidovat mohla pouze jen jedna jediná
osoba, přičemž tato osoba byla velice pečlivě vybrána příslušnými stranickými a
státními orgány, aby tak měli stoprocentně jistotu, že vybraný soudruh je
absolutně loajální vůči vládnoucímu totalitnímu režimu. A aby voliči eventuálně
se snad nepokusili hlasovat proti, tak stanovená forma hlasování byla primárně
postavená na formě veřejného hlasování s tím, že výslovně pouze jen ten, kdo o
to explicitně požádá, může jít hlasovat "tajně" za plentu. Bylo jim
velice dobře jasné, že více než devadesát procent voličů bude mít vždy spíše posrané
plné kalhoty od strachu než aby si troufli hlasovat veřejně proti onomu
jedinému kandidátovi anebo říci si, že chce jít hlasovat tajně, což by vlastně
v podmínkách komunistického režimu fakticky vyžadovalo stejnou míru heroismu
jako veřejně hlasovat "proti".
Pouze poslední rok či dva
Gorbačovovy vlády bylo umožněno aby se o funkci ucházel nikoliv pouze jen
jeden, ale minimálně dva spolehlivě prokádrováni, režimu plně oddáni a věrni
komunisté.
No a v dnešním post-demokratickém
neomarxistickém západě tento Gorbačovův volební systém vládnoucí neomarxisté
ještě více "zdemokratizovali". Nejenže tito krajně levicoví
neomarxističtí soudruzi kandidující v neomarxistickém režimu kandidují za různé
původně sociálnědemokratické, křesťanskodemokratické a jiné ještě před nějakými
dvaceti lety původně demokratické strany z nichž se dnes stala pouze jen jedna
z mnohých neomarxistických organizací, přičemž z někdejší před zhruba dvaceti
lety původně demokratické politické strany zbyl dnes již pouze jen její původní
název, který však ale s jejím dnešním neomarxistickým charakterem nemá již ve
skutečnosti absolutně vůbec nic společného.
A ač sice protagonisté vládnoucích neomarxistických režimů,
vládnoucí neomarxističtí politici a jejich novináři se snaží pokrytecky
tvářit jako kdyby v
průběhu posledních zhruba dvaceti letech k žádné radikální změně vládnoucího
režimu a tradičních politických stran nedošlo, přesto je jen otázkou času kdy
si těchto radikálních změn povšimne a uvědomí většina obyčejných občanů. A
vrátím-li se k popisu volebního systému dnešních post-demokratických západních
států ovládaných krajně levičáckými neomarxistickými extrémisty, třeba též
dodat nejen to, že voleb se smí zúčastnit a na každou volenou funkci kandidovat
několik neomarxistickému vládnoucímu režimu plně loajálních a oddaných
neomarxistických soudruhů pod hlavičkami někdejší bývalé sociální demokracie,
někdejší bývalé křesťanské demokracie, jakož i pod hlavičkami dalších kdysi
původně demokratických politických stran, ale na rozdíl od komunistického režimu
dokonce i v jeho liberálnější Gorbačovovy formě je přinejmenším alespoň někdy a
někde dovoleno ucházet se o funkci i takové politické straně, která není
stranou neomarxistickou, popřípadě takovému kandidátovi, který není
neomarxistou.
Přitom však ale ač sice je alespoň někdy a někde umožněno
kandidovat ve volbách v západním post-demokratickém neomarxistickém státě i
skutečně opozičním stranám či kandidátům, kteří tedy k neomarxistům nepatří,
rozhodně to však ale v žádném případě neznamená, že by se jim v masmédiích
dostávalo spravedlivého prostoru pro prezentaci svého vlastního politického
programu nebo prostoru v masmédiích, kde by se mohly bránit proti lživým
propagandistickým nařčením a osočování ze strany masmédií a svých politických
oponentů. Právě naopak musí počítat s tím, že v neomarxistickém státě všechny
televizní stanice, všechny rozhlasové stanice i veškerý tisk je zcela jednotně
až s neuvěřitelnou uniformní jednotou všech existujících masmédií budou buď
totálně ignorováni aby se o jejich existenci voliči nedozvěděli, anebo pokud
jejich existenci nelze již před voliči ututlat a zamlčet, respektive hrozí
jejich zvolení, tak budou vystaveni nenávistné masmediální kampani kde v jednom
bojovém šiku všechny televizní stanice, všechny rozhlasové stanice i veškerý
tisk v daném neomarxistickém státě bude na ně kydat bahno nenávistných lží a
pomluv, že jsou to údajně prý fašisté, nacisté, ultrapravičáci, rasisté,
islamofobové, homofobové a podobně.
A pokud eventuálně ani tohleto
neomarxistické mediální vymývání mozků nestačí k tomu aby vyhrál z pohledu
vládnoucích neomarxistů a jejich masmédií ten "správný" kandidát či
politická strana, tak se vládnoucí neomarxisté neštítí ani otevřeného falšování
volebních výsledků. K falšování výsledků došlo i v USA, kde Donalda Trumpa
jednak okradli minimálně o 5% až 8% hlasů, jednak hlasovalo v prospěch Hillary
Clintonové až pět miliónů falešných "voličů", nicméně vítězství
Donalda Trumpa bylo tak obrovské, že se to už ani sfalšovat nedalo. Snaha o ještě
větší falšování volebních výsledků by se již nutně musela zcela provalit.
Jiný případ jsou nedávné
prezidentské volby v Rakousku. Navzdory masmediálnímu vymývání mozků nejprve ve
druhém kole vyhrál pro vládnoucí neomarxisty "nežádoucí" kandidát
Norbert Hofer, a proto byli neomarxisté nuceni tyto výsledky zfalšovat. To bylo
tak zřejmé, že nad tím nemohl zavřít oči ani rakouský ústavní soud. Pak
vzhledem k tomu, že opětovné falšování volebních výsledků by bylo mnohem těžší,
tak v tomto mezičase mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb, ba
dokonce mezi prvním a druhým hlasováním téhož druhého kola prezidentských voleb
vládnoucí neomarxisté flagrantně protiústavním způsobem přijetím zákona v
rakouském parlamentu, který je zákonem zcela zjevně protiústavním zcela
svévolně a účelově změnili složení voličského elektorátu, a to tím, že posunuli
aktivní volební právo od 16 let, neboť jsou si neomarxističtí tyrani vědomi
toho, že mladým a neskušeným lidem lze všudepřítomnou masmediální propagandou
možné mnohem snadněji "vyprat mozek" než starším a zkušenějším lidem.
A všechna západní masmédia měla navíc tu nehoráznou drzost, že kategoricky
popírali, že by tato změna byla jakkoliv významná.
Pro nás starší pamětníky bych rád
v této souvislosti zmínil úplně analogický případ, ke kterému došlo před zhruba
necelými třiceti lety v tehdejší "sandinistické" Nikarague, jejíž
režim byl velice blízký tehdejším komunistickým režimům. Pod tlakem západu
tehdejší nikaragujský prezident Daniel Ortega tuším v roce 1989 po kolapsu komunistických
režimů v Evropě slíbil, že uskuteční v Nikarague skutečně svobodné demokratické
prezidentské volby. Ale ty svobodné a demokratické volby si podobně jak to
udělali vládnoucí neomarxisté v Rakousku vyložil po svém: v následně přijatém
dotyčném nikaragujském volebním zákoně bylo rovněž stanoveno, že aktivní
volební právo je od věku 16-ti let. Nikdy nezapomenu na to, jak všechny západní
masmédia tehdy začala tohle ustanovení ostře kritizovat jako zcela účelové,
neboť mladí lidé coby voliči jsou všudepřítomnou sandinistickou propagandou
mnohem snadněji ovlivnitelní než vyzrálejší starší voliči.
Přitom třeba říci, že v dotyčném
marxistickém režimu sandinistické diktatury v Nikarague byla větší svoboda
masmédií než na dnešním neomarxisty ovládaném západě, respektive i v dnešním
neomarxisty ovládaném Rakousku. V Nikarague totiž tehdy zcela legálně
existovala jedna skutečně nezávislá rozhlasová stanice "Radio
Catholica" patřící katolické církvi v Nikaraguy, kterou vládnoucí režim
nekontroloval, právě tak pokud jde o denní periodický tisk, tak rovněž zcela
legálně v Nikarague vycházely i jedny důležité celostátní noviny, respektive
celostátní denník "La Stampa" patřící přímo sjednocené
antisandinistické politické opozici. To o tak "veliké svobodě
masmédií" lidé v dnešním neomarxistickém Rakousku, právě tak jako i v
ostatních neomarxistických režimech vládnoucích na západě již zhruba dvacet let
nemohou již ani snívat.
A to již nemluvě o podpoře
tehdejší nikaragujské antisandinistické opozice, ze strany Hlasu Ameriky, BBC -
Volá Londýn a ostatních tehdejších západních rozhlasových stanic zahraničního
vysílání, které rovněž ustanovení aktivního volebního práva od 16 let v
tehdejší sandinistické Nikarague před zhruba necelými třiceti lety ostře
kritizovali, zatímco dnes, často paradoxně přímo i tatáž média se optikou zcela
dvojitého metru dívají o 180 stupňů úplně opačně na stanovení aktivního
volebního práva v Rakousku od 16 let s tím, že tentokrát je to údajně prý zcela
v pořádku, zcela demokratické a ústavní, neboť tentokrát na rozdíl od téhož
případu v tehdejší Nikaraguy toto posunutí aktivního volebního práva na už od
16 let věku údajně prý nemá žádný relevantní vliv na výsledky voleb.
Nakonec bych chtěl zcela otevřeně
říci, víte podle čeho v nedemokratickém režimu poznám slušného politika,
kterému mohu důvěřovat, že není lokajem nedemokratického režimu? Podle toho jak
o něm se mluví ve všech televizních stanicích, rozhlasových stanicích i
veškerém tisku daného nedemokratického státu. Za komunistické totality před
listopadem 1989 to byl člověk, o kterém všechna masmédia hlásala,že je to
údajně prý "reakcionář", "kontrarevolucionář" popřípadě
"agent světového imperialismu". Dnes v neomarxistických režimech je
to zas člověk, o kterém všechna média hlásají, že je to údajně prý
"fašista", "nacista", "ultrapravičák",
"rasista", "islamofob", "homofob" a podobně. No,
je sice pravda, že u nás v bývalých komunistických státech střední Evropy, tj.v
České republice, v Polsku, v Maďarsku a na Slovensku ještě alespoň prozatím máme
značnou svobodu díky níž nelze ještě alespoň prozatím říci, že by i zde vládl
režim, který je v plné míře režimem neomarxistickým. V Rakousku a Německu a pak
i v ostatních státech na západ od těchto zemí v Evropě i Severní Americe však
ale vládnou nedemokratické režimy, které již dnes bohužel mají všechny atributy
extrémistických krajně levicových neomarxistických režimů, jejichž nadávky
skutečně opozičním politikům do "fašistů a nacistů" čtouce mezi řádky
plným právem beru jako důkaz, že se jedná o slušné lidi, kterým mohu plně
důvěřovat.
Na závěr by jsem chtěl zcela
zpochybnit upřímnost dnešních západních neomarxistických režimů, jakož i
vládnoucích neomarxistických politiků a jejich novinářů skutečně bojovat proti
skutečnému fašismu a nacismu, respektive bojovat upřímně proti skutečným
fašistům a nacistům. Ostatně je velice smutnou skutečností, že v současné době
největšími fašisty a nacisty jsou velice často paradoxně právě ti dnešní
nejhorlivější a nejaktivnější údajní "bojovníci" proti fašismu
a nacismu.
Bohužel je to tak!!!
Ale i kdyby to tak nebylo, tak už
samotným permanentním a zcela paušálním nadáváním všem odlišně smýšlejícím
lidem do údajných "fašistů" a "nacistů" činí neomarxisté
jakémukoliv eventuálně i skutečnému boji proti fašismu a nacismu "medvědí
službu". Ostatně znáte pohádku o pasáčkovi ovcí, který bezdůvodně začal
křičet "vlk! vlk! jde vlk"? Když ale přiběhli sedláci s vidlemi, tak
zjistili, že žádný vlk nejde. Udělal to pasáček podruhé, opět se zběhli sedláci
s vidlemi, ale opět žádný vlk tam nebyl. Po třetí však ale skutečně vlk přišel.
Pasáček sice opět začal křičet "vlk! vlk! přichází vlk!". Tentokrát
mu však ale na základě svých předešlých zkušeností už žádný sedlák nevěřil a
proto ani nikdo ze sedláků pasáčkovi na pomoc nepřišel, a vlk pasáčka sežral.
Tak i nyní když vládnoucí neomarxisté tolikrát na kde-koho pokřikovali
"fašisté jdou! nacisté jdou!", se může reálně stát, že nakonec když
poté co to budou neomarxisté pokřikovat snad již po milóntý raz se možná stane,
že nakonec skutečně budou mašírovat skuteční fašisté či nacisté, nicméně
ale tentokrát po tolika předcházejících
zkušenostech z minulosti nikdo již nebude brát tento pokřik neomarxistů
vážně...
Pokud by jste ale v plné míře
chtěli pochopit podstatu současné neomarxistické diktatury, která již zhruba
dvacet let vládne na západě - a hrozí že se v budoucnosti v plné míře rozvine i
u nás - doporučil bych Vám přečíst si následující dvě knihy:
1./Autorka: Gabriele Kuby
Název knihy: Globální sexuální
revoluce - ztráta svobody ve jménu svobody
1./Autor: Vladimír Palko
Název knihy: Lvi přicházejí - Proč
Evropa a Amerika směřují k nové tyranii
Autorka první knihy Gabriele
Kuby je německá socioložka a
univerzitní profesorka.
Autor druhé knihy Vladimír Palko
je zas bývalý první náměstek Federální bezpečnostní informační služby České a
Slovenské Federativní republiky, později bývalý ministr vnitra Slovenské
republiky, bývalý dlouholetý poslanec Národní Rady Slovenské republiky, a jinak
politicky bývalý dlouholetý místopředseda Kresťansko-demokratického hnutia, což
je na Slovensku sesterská strana naší KDU-ČSL.
Napsal dne 21.11.2016
JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola